obrátiti dok. (3. mn. -í, rozk. -brať, trp. -brácen) 1. (co) změnit pův. polohu něčeho spodní stranou navrch (n. opačně): o. sukni naruby; krejčí mi obrátil kabát; všechny kapsy obrátil, ale nic nenašel; o. stůl vzhůru nohama; o. ruku dlaní vzhůru otočit; o. kartu, přen. změnit chování, způsob jednání; o. list, přen. změnit předmět hovoru; o. všecko vzhůru nohama, přen. uvést v nepořádek, zpřeházet; o. b-yt naruby převrátit, úplně prohledat; ♦ každý haléř desetkrát obrátí, než jej vydá je šetrný 2. (co, koho; ~) změnit pův. směr pohybu n. polohy něčeho, někoho v opačný: o. vůz, koně; o. nepřítele na útěk; musili jsme o. a jet zpět otočit 3; překážky v cestě je donutily o.; zř. obrátil strýc kolečka (Něm.) začal mluvit o něčem jiném; ♦ dobrý forman i na čtyráku obrátí (pořek.) schopný odborník dokáže velmi mnoho; expr. dovede (se) o. (čast. otočit) na čtyráku rychle změnit své stanovisko, přesvědčení 3. (co kam) dát něčemu jiný, nový směr vůbec; zamířit, zaměřit; (koho nač, k čemu) přimět, pohnout k něčemu novému, získat pro něco nového: o. oči k nebi, stranou; všichni na ni obrátili zraky upřeli; o. hlavu po hlase otočit 4; o. kroky k domovu; o. zbraň proti nepříteli; o. zákony proti lidu; o. pozornost na něco upřít; řidč. o. zřetel k něčemu; – o. pohany na víru křesťanskou; obrátil syna na pravou cestu přiměl k lepšímu životu; o. od idealismu k realismu (Havl.); ♦ viděl, že zašel (v řeči) příliš daleko, a hned obrátil dal hovoru jiný směr; když viděla, že nepořídí, hned obrátila změnila chování; o. oči v sloup ztratit vědomí, strnout 4. (co več; co) nějak proměnit, změnit, zvl. ničivě; proměnit, změnit v opak: nepřítel obrátil zemi v poušť; město bylo obráceno v sutiny, v popel; – o. zlé v dobré; všechno obrátil v žert; o. něčí smýšlení; fyz. obrácení spektrální čáry změna čáry světlé v tmavou jako důsledek absorpce 5. poněk. zast. (co nač, k čemu) užít ve prospěch něčeho; vynaložit (nač), věnovat: obrátí každý haléř na knihy; vše, co příroda dává, je třeba o. k prospěchu lidí; — obrátiti se dok. 1. otočit se spodní stranou navrch (a opačně): vůz se naklonil a obrátil se převrátil se; obrátil se na druhý bok a spal dále; ♦ jistě by se v hrobě obrátil, kdyby to viděl velmi by se rozhořčil 2. též obrátiti otočit se zpět, dozadu; dát se opačným n. jiným směrem vůbec; otočit se 2, 3: neví, nemá-li se o. a jít zpátky; raději se obrátil, aby se s ním nesetkal; v chůzi (se) náhle obrátil a vracel se; o. se k tazateli; – vítr se obrátil ♦ o. se jak na obrtlíku rychle, mrštně, hbitě 3. (na koho; ke komu; kam) uchýlit se (ke komu) (s prosbou o pomoc, o radu ap.): o. se na někoho s žádostí; o. se s důvěrou; nevěděl, kam se obrátit o pomoc 4. (proti komu, *na koho) postavit se s nepřátelským úmyslem, napadnout někoho: ve své řeči se obrátil proti těm, kteří připravují válku; podezření se obrátilo proti nám; jeho hněv se obrátil na nás 5. (od čeho) otočit se zády; odvrátit se: obrátil se od okna; obrátil jsem se s nechutí od té scény; ♦ o. se k někomu zády dát najevo odpor, nelibost 6. (~; k čemu, več) proměnit se, změnit se: počasí se obrátilo; vše se zas obrátilo k dobrému; její žal se obrátil v radost; hoch už je jiný, úplně se obrátil změnil k lepšímu, polepšil se; karta se obrátila, přen. (ve vyhlídkách) nastal obrat k lepšímu n. k horšímu; kniž. Nioba se obrátila v kámen; bibl. prach jsi a v prach se obrátíš ○ předp. po-, po- se; — ned. obraceti, obraceti se