obratný příd. 1. takový, kt. dovede dobře pracovat n. vůbec něco dělat; dovedný, zručný, šikovný: o. dělník, řemeslník; o. překladatel; o-á pomocnice 2. hbitý, čilý, mrštný, svižný, čiperný, rychlý: mít o-é pohyby; o-é ruce, prsty 3. takový, kt. se umí chovat n. jednat přiměřeně situaci; pohotový: o. diplomat, kritik; o. manévr; byl ve společnosti o. a vtipný důvtipný, chytrý 4. též obratní nespr. poslaný obratem: o-á, o-í odpověď; → přísl. obratně: o. pracovat; – o. se pohybovat; o. mluvit; – nespr. odpovědět o. obratem; → podst. obratnost, -i ž.: o. v práci; pohybová o.; let. o. letadla schopnost provádět změnu směru a polohy