obruč, -e ž. (zast. m., Třeb. aj.) 1. kruhový pás z růz. materiálu, hlavně kovu, k stahování a zpevňování: železné, ocelové o-e na sudech; o. na díži, na putně; o. na sloupu 2. kruhový pás, zprav. ocelový n. dřevěný, nasazený na kole: tech. pryžová o. plná pneumatika 3. oblouk z kovu, dřeva aj.: široké sukně na o-ích; plachty napjaté na o-ích 4. kolo 3 (hračka n. herní nářadí): hoch honí svou o.; těl. náčiní používané v umělecké gymnastice 5. řidč. pás n. kruh jako ozdoba na paži n. hrdle; náhrdelník, náramek: o. z tyrkysů (Zey.); o-e z rudého zlata (Zey.) *6. kotouč, kt. se připevňuje na nohy, aby se nebořily do sněhu: sněhové o-e (Klost.); → zdrob. k 1, 3-6 obroučka, -y ž., obrouček, -čku (6. mn. -čcích, -čkách) m.: škopíčky se žlutými o-y (Svět.); brýle s černou o-ou; – sukně s o-y (R. Svob.); – hráli v o-y (Hál.); – řidč. o-a královská (Vrchl.) diadém; zlaté o-y (na rukou) (Rais) náramky; o-a na prstě (Jir.) prsten; – zř. (lidé) museli polem, o-y na nohou (Jir.)