obsaditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (co) 1. zaujmout, zabrat, zaplnit, zprav. posazením se, postavením se ap.: o. místo, sedadlo; vůz je obsazen zcela zaplněn; obsadil v závodě druhé místo byl druhý; nemohu telefonovat, je obsazeno stanice je spojena s jiným účastníkem; hovor. na úterek jsem obsazen nemám volno 2. vojensky se zmocnit; zabrat, okupovat, zmocnit se (čeho): o. území, město 3. přidělit, určit někomu (místo působení, činnosti ap.): o. místo účetního; o. divadelní úlohu; hra byla dobře obsazena *4. obložit (zprav. ozdobně), posázet: granát perlami obsazený (Jir.) 5. sport. (koho, 4. p.) o. hráče soustavným střežením ztížit mu samostatnou akci; — ned. obsazovati; — v. též osaditi