obtěžovati ned. 1. (koho čím, s čím, koho, 4. p.) být někomu něčím na obtíž, způsobovat někomu obtíž, být nepříjemný, obtížný; dotírat (na koho s čím): o. někoho návštěvou, dotazy; dnes tě nebudu s ničím o.; promiňte, že vás s tím obtěžuji zaměstnávám; ten pán vás obtěžoval? (Čap.-Ch.) byl dotěrný; mouchy obtěžovaly výletníky 2. k obtížiti 2-4; zatěžovat: o. žaludek těžkou stravou; – o. paměť mnoha daty; – zast. tím se dýchání koupajících velmi obtěžuje (Něm.); — obtěžovati se ned. 1. (čím, s čím, s kým) zabývat se něčím, co působí obtíž: o. se hledáním knihy pro přítele; o. se s odpověďmi na dotazy; děkuji, že jste se tak obtěžoval; neobtěžuj se se mnou 2. (též obtěžovati si R. Svob.) poněk. zast. (co) považovat za obtíž, pociťovat jako obtíž: (ve zdvořilém vyjadřování) obtěžujte se k nám přijďte, pojďte; sama se obtěžovala dolů k vozu (Pech.) odebrala se; neračtež se o. těchto několik řádků napsati (Havl.) ○ předp. na- se; → nás. *obtěžovávati: o. svědomí (Svět.) (o) bez předp.