obvyklý příd. takový, kt. je ve zvyku, kt. se pravidelně vyskytuje; navyklý, běžný, obyčejný, pravidelný, normální: dělat něco o-m způsobem; sednout si na o-é místo; jíst v o-ou dobu; užívat o-ch slov; → přísl. obvykle: přišel jako o.; → podst. obvyklost, -i ž.