obyčej, -e m. 1. obvyklý, ustálený způsob, obvyklé, ustálené jednání; zvyk, zvyklost, mrav: mít něco v o-i; být v o-i; zachovávat staré, dobré o-e; vyjít z o-e; přijít do o-e; mít ten o., že...; podle dávného o-e; proti o-i; být nad o. (nadobyčej) chytrý nad průměr; jazykový o. úzus; ♦ kolik krajů, tolik o-ů (pořek.); práv. právní o. norma vzniklá zachováváním něj. zvyklosti po dlouhou dobu †2. povaha, chování: mít mírný o. (Svět.); je pravého ženského o-e (Jir.); — v. též nadobyčej