obyčejný (ob. expr. obyčejnský K. Čap., *obyčeňský Ben.) příd. 1. běžný, pravidelný, obvyklý, normální: přijít, jíst v o-ou dobu; být v o-é míře; o-á teplota; odb. o. rok mající 365 dnů; mat. o. zlomek 2. takový, kt. není nijak zvláštní, kt. se neliší od ostatních; (o věci) všední, běžný, prostý, skromný; (o člověku a o lidském životě) průměrný, normální: o. oblek, domek, nábytek; – o. člověk; → přísl. obyčejně: přišel o. v pátek; – být ustrojen jen o.; → podst. obyčejnost v. t.