obydlí, -í s. 1. obytné stavení, místnost, místnosti sloužící k obývání; příbytek, byt: lidská o. 2. řidč. bydliště vůbec: zaječí o. zimní (Svob.); o. mrtvých (Podl.) hřbitov; o. hříchu (Pal.) nevěstinec; → expr. zdrob. obydlíčko, -a s. (6. mn. -ách)