obzor, -u m. (6. j. -u) 1. část povrchu zemského, kt. lze přehlédnout z jednoho stanoviště, zvl. její krajní část, mez; horizont: v dálce na o-u se rýsovaly vysoké hory; slunce se sklání k o-u; objevit se na o-u, přen. přiblížit se; přen. mít široký, malý, úzký o. duševní rozhled; něco je na o-u lze to očekávat; zmizet, ztratit se z o-u z dohledu; hvězd. největší okruh, v kt. protíná nebeskou sféru rovina kolmá ke směru tíže, horizont; umělý o. vodorovná zrcadlící plocha (např. rtuť v misce) k měření výše hvězd; horn. horizont, patro 2. rozsah vzdělání; obor vědomostí, znalostí: rozšířit svůj hudební o.; – otevřely se před ním nové o-y 3. řidč. přehled: o. zpráv; expr. zdrob. obzůrek, -rku m. (6. mn. -rcích)