ocas, -u m. (6. j. -e, -u) 1. zúžený výběžek na zadní části těla někt. živočichů: pes vrtí o-em; kravský o. oháňka; kobyla bez ocasu (Maj.) ohonu; nádherný paví o. chvost; ryba mrskla o-em; uřezávat psovi o. po kouskách, přen. expr. z rozpaků dělat dočasná opatření, řešit něco po etapách; stáhnout, svěsit o., přen. expr. zahanbeně, schlíple umlknout n. ustoupit, zvl. po předchozím vypínání; strojit, sedlat koně od (u) o-u (zast.), přen. dělat něco převráceně; dělat někomu o., být někomu o-em být jeho služebníkem, být v jeho područí, ocáskovat; každá liška svůj o. chválí (pořek.) každý chválí své; zool. (u savců, plazů a mloků) pohyblivý orgán zakončující tělo (podepřený obratli); (u ptáků) vějíř silných per porůstajících konec těla, rejdovací pera; (u většiny ryb) ploutev zakončující tělo, ocasní ploutev; žíně na krátkém ocase někt. savců (např. koně) 2. věc připomínající ocas podobou n. umístěním (na konci něčeho): mít celý o. kavalírů za sebou (expr.) družinu, průvod; let. koncová část trupu letadla s ocasními plochami; med. konečná zužující se část vřetenovitého svalu; nár. vázání šátku "na o." se splývajícími cípy v týle; zdrob. ocásek v. t.