ocet, octa m. (6. j. -ě, -u) zředěný roztok kyseliny octové, užívaný hlavně v kuchařství: stolní o.; estragonový o.; hříbečky nakládané v octě; omývat octem; kyselý jako o.; expr. zbýt, zůstat, zkysnout na o. zůstat svobodný, řidč. (o dívce) nemít tanečníka; octa holka se bojí (Erb.) že zůstane neprovdána; rozlít si s někým, u někoho o., mít u někoho rozlitý o. pohněvat si někoho; kouká, jako by se octa napil mrzutě, nevlídně; smutně, trpce; kapat někomu do něčeho octa kazit radost z něčeho; radši bych se napil octa (Nezv.) je mi to velmi nepříjemné; lžicí medu člověk víc dokáže než sudem octa (Rais) při trošce vlídnosti má větší úspěch než při velké nevlídnosti; potrav. kvasný o. produkt octového kvašení lihových roztoků; vinný o. z vinných matolin; chem. dřevný o. vznikající suchou destilací dřeva