ochotník, -a m. (6. mn. -cích) (ochotnice, -e ž.) 1. kdo hraje divadlo ze záliby, nikoli z povolání: zdařilé představení o-ů 2. kdo vůbec něco pěstuje ze záliby, nikoli z povolání; diletant, amatér: (zpěváci) byli většinou samí o-ci (Jir.)