ochrániti dok. (3. mn. -í, rozk. -chraň) (koho, co: †koho, čeho; koho, co od koho, čeho, před kým, čím, proti komu, čemu) poskytnout (účinnou) ochranu; obhájit, uchránit, uhájit: o. napadeného; o. vlast; o. vojensky obyvatele země od nepřátel a války; o. ode všeho zlého; být ochráněn před nepřítelem, před zkázou, proti nepříteli, proti nespravedlivému rozsudku; o. cenné suroviny od poškození; ochránil ji velikého nebezpečí (Til.): o. bezmocných (Lang.); ochraň mne zlého (Heyd.), ochránil se (zast., Tyl) zachránil; — ned. ochraňovati