odbýti dok. (1. j. -budu, rozk. -buď, min. -byl, trp. -byt, přech. min. -byv) 1. často též odbýt si (co) vykonáním, provedením, skončením, prožitím se zhostit něčeho, zvl. nějak povinného, náležitého n. nutného: o. si povinnost, zkoušky vykonat; o. školu vychodit, absolvovat; o. si učednická léta; o. si vojenskou službu splnit; o. si trest odpykat si; je to odbyto vyřízeno, projednáno; má to odbyto má za sebou něco nepříjemného, euf. zemřel 2. (co) vykonat, provést zběžně, povrchně n. ledabyle; (koho, 4. p.) opatřit povrchně, ledabyle: práci odbyl; všecko jen tak odbude; odbyl vše mávnutím ruky; problém odbytý několika větami; některé kapitoly knihy jsou odbyty; – nejmladší dítě vždycky odbyli; v poledne se odbyla jen kávou 3. řidč. (koho, co) opatřit péčí: o. děti do školy vypravit; o. dobytek; o. zákazníka obsloužit 4. (koho, co) odmítnout, odmrštit: o. uchazeče; o. nápadníka; o. prosebníka úsměvem, vtipem; nedal se o.; o. žádost; hrubě o. 5. (co) prodat: o. všecko zboží 6. řidč. (koho, 4. p.) vybavit (věnem ap.); vybýt, vyplatit: o. všecky dcery; o. oba syny; — odbýti se dok. stát se, být vykonáno, provedeno: odbylo se to šťastně; — ned. odbývati, odbývati se