odběhnouti (*odeběhnouti Mach.) dok. (min. -hl, podst. -hnutí) 1. během, rychle se vzdálit; vzdálit se na krátkou dobu; odkvapit (kniž.), odskočit (si): vyplašená srna odběhla; děvče se vytrhlo a odběhlo; – o. od práce; odběhla pro občerstvení hostům; odběhl si na svačinu 2. řidč. vůbec se vzdálit; odchýlit se, odklonit se: krev odběhla z tváří zmizela; šňůra odběhla z navijáku; cesta odběhla od řeky odbočila 3. poněk. expr. (od čeho) odchýlit se (hovorem, jednáním, myšlením, přesvědčením), odklonit se, odbočit: o. od původního tématu; o. od svých zásad 4. řidč. (z čeho; od koho, čeho; zast. a nář. koho, co; †čeho) opustit (koho, co), utéci (od koho, čeho, z čeho); zběhnout (z čeho): poddaní odběhli ze svých gruntů; jiný by od tebe už dávno odběhl (Nový); dobrá máti byla by syna svého na Bezdězi neodběhla (Pal.); kantoři školy odběhnou (Wint.); horn. o. vozík odvézt z porubu na určené místo ○ předp. po-; — ned. odbíhati