odbočiti dok. (3. mn. -í) 1. uchýlit se stranou od dosavadního směru v prostoru; odchýlit se, uchýlit se, zabočit, zahnout: o. ze silnice; o. do vedlejší ulice; o. vpravo; cesta odbočila 2. uchýlit se od dosavadního způsobu činnosti, změnit předmět činnosti; odchýlit se, uchýlit se: o. od hlavního předmětu; o. v diskusi; trochu jsem odbočil; — ned. odbočovati