odbočka, -y ž. (2. mn. -ček) 1. odbočení, odchýlení od něj. směru, činnosti: zdrželi se po cestě několika o-mi; o. ve vypravování; dějová o.; těl. přeskok přes nářadí bokem k němu 2. věc, zařízení odbočující stranou od základního směru: o. silnice; o. dráhy; tech. tvarová část potrubí sloužící k jeho rozvětvení; elektr. vedení, kt. odbočuje od hlavního vedení k spotřebičům; žel. dopravna, z kt. odbočují vlaky na širé trati 3. vedlejší, filiální útvar něj. ústavu, organizace n. podniku; pobočka, filiálka: o. Svazu československo-sovětského přátelství; voj. dř. část útvaru mající sídlo mimo posádku útvaru