odchod, -u m. (6. j. -u) 1. opuštění, opouštění místa pobytu, odejití, odcházení: o. z domova; mít se k o-u; být na o-u chystat se odejít, právě odcházet; voj. plánovitý manévr, jehož cílem je odvést vlastní vojska z místa hrozícího nepřátelského úderu do situace výhodné pro další činnost 2. (od koho; odkud; kam) zrušení, změna vztahu k někomu, něčemu; opuštění (koho, čeho): o. od muže; o. ze zaměstnání; o. ze studií; o. do výslužby 3. (často s vysvětlujícím určením) euf. smrt: o. ze života; o. ze světa; předčasný o. básníkův 4. (o věci) vzdálení se, vzdalování se: o. ledů; o. škodlivých látek z těla; o. pošty 5. zmizení, mizení, přejití, přecházení: o. zimy; o. bouře