odciziti dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (koho, co; koho, co komu, čemu) učinit cizím, netečným, lhostejným, chladným k někomu, něčemu, zvl. v citových vztazích: dlouhé odloučení je odcizilo; pobyt v cizině ho odcizil rodičům, domovu 2. (co) neprávem si přisvojit; odejmout, vzít, ukrást: vrať, co jsi odcizil; o. zboží, dívce kabelku; — odcizit se dok. (komu, čemu) stát se cizím, netečným, lhostejným, chladným, zvl. v citových vztazích; odrodit se, odvyknout, ochladnout (ke komu, čemu): o. se ženě, rodině; o. se vlasti, národu