odděliti dok. (3. mn. -í) 1. (co, koho od čeho) provést, naznačit ohraničení něčeho proti něčemu, a tím to osamostatnit; odloučit: o. zahradu od dvora plotem; o. na plovárně místo pro děti vymezit; o. koukol od pšenice rozlišit; o. od sebe rty oddálit; chemicky o. dvě látky; proud lidí je od sebe oddělil odtrhl; o. zdravé od nemocných izolovat; o. tři desetinná místa 2. (komu; koho, 4. p.) určit, dát někomu část něčeho, podíl, příděl; odměřit: o. služce na talíř (R. Svob.); o. děti; — odděliti se dok. (~; od čeho, koho) vzdálit se, odloučit se: jejich ruce se oddělily; cesta se oddělila od silnice odbočila; o. se od hloučku, od společníka; — ned. oddělovati, oddělovati se