odehnati dok. (1. j. odeženu, odženu, rozk. -žeň) (koho, co) 1. přimět ke vzdálení, poháněním, pobízením n. jiným donucováním dostat pryč; zapudit, zahnat: o. zvědavce, útočníky; o. psa, mouchu 2. hnaním odvést někam; zahnat: o. dobytek z pastvy (do chléva); o. děti domů 3. vůbec zapudit, odmítnout: nedat se o. od práce; o. kouř, nepříjemné myšlenky; o. zármutek zbavit se ho; — ned. odháněti