odejíti (†odjíti Tyl) dok. (1. j. -jdu, rozk. -jdi, -jděte, min. -šel, podst. -jití, přech. min. -šed) 1. vzdálit se chůzí: vstal a odešel; o. rázným krokem; odešla nakoupit; odejde si, kdy chce; hráči odešli z hřiště poraženi; odešel s nepořízenou, s prázdnou 2. (od koho; odkud; kam) zrušit, změnit svůj vztah k někomu, něčemu n. svůj stav; opustit (koho, co): odešla od muže; o. ze zaměstnání; odešli z domova; odejde do důchodu, na výměnek 3. (často euf. ve spoj. o. navždy, na věčnost, zast. k otcům, na pravdu boží, na onen svět ap.) umřít: krátce po otci odešla matka; dávno odešli navždy všichni jeho přátelé; bás. odjití člověka ze světa (Vrchl.) 4. (o věci) vzdálit se: ledy odešly; velká voda odešla; zásilka už odešla byla odeslána 5. (o stavu, jevu ap.) zmizet, zaniknout, minout, přejít, přestat: jak nemoc přišla, tak odešla; zima odešla; co bylo, odešlo ○ předp. po-; — ned. odcházeti