odhoditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) 1. (co, koho) hodit stranou, pryč od sebe; zahodit: o. zmačkaný papír; o. cigaretu; o. čapku; o. oštěp, disk; o. šaty rychle svléci; o. soka tělem odstrčit; přen. o. přetvářku; o. staré předsudky zbavit se jich 2. expr. (koho, 4. p.) bezcitně, nešetrně se někoho zbavit; odvrhnout, odmrštit, zamítnout, zbavit se (koho, 2. p.): o. milenku; o. přítele; — ned. odhazovati