odjeti, řidč. odejeti dok. (1. j. -jedu, rozk. -jeď, min. -jel, podst. -jetí) 1. (o člověku) jízdou opustit něj. místo, vzdálit se: sedl do vozu a odjel; o. na koni; odjel večerním vlakem; o. na nádraží pro hosty 2. (o vozidle n. plavidle) opustit něj. místo; vzdálit se: vlak už odjel; vozy s hosty hned odjedou ○ předp. po-; — ned. odjížděti