odkázati dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -kaž) 1. (komu co) poslední vůlí zůstavit, dědictvím zanechat; poručit: všecko odkázal své manželce; knihovnu odkázal svým žákům; práv. zůstavit závětí někomu něco jako odkaz 2. (koho, co na koho, co; ke komu, čemu; kam) poradit někomu, ke komu n. kam se má obrátit; poslat (koho ke komu); upozornit (koho nač): odkázali mě na tebe, že mi poradíš; o. tazatele na informační kancelář; o. žadatele na zákonné předpisy; o. čtenáře na podrobnější literaturu; o. k příslušnému referentovi; o. někoho s požadavky na pozdější dobu; o. někoho do patřičných mezí napomenout; ♦ kniž. o. do říše bájí prokázat nepravdivost; práv. o. někoho se stížností, s nárokem na pořad práva civilního 3. (koho, co) odmítnout, odbýt, odmrštit: o. ženicha; o. prosebníka o noclech; o. nevítanou návštěvu 4. nář. (komu) vzkázat (Něm., Preis.); — *odkázati se dok. (nač) odvolat se: na vojenský řád se odkázal (Jir.); — ned. odkazovati