odkrojiti dok. (3. mn. -í) 1. (co) ukrojením oddělit: o. nať ředkvičky; o. špičku doutníku; o. tuk z masa *2. expr. (koho, 4. p.; ~) zostra, krátce odbýt, usadit, odseknout někomu: zostra ho odkrojil (Jir.); odkrojil statečně (Jahn)