odloučený příd. kniž. ležící stranou; oddělený; odlehlý, osamocený, samostatný: o. pokoj; o-é zátiší; od světa o. kout; o. život samotářský, voj. o. útvar, o-á jednotka část útvaru n. jednotka umístěná v jiné posádce než velitelství útvaru; → přísl. odloučeně: žít o.; → podst. odloučenost, -i ž. odloučení: o. od života; o. od lidí; tichá o.; — v. též odloučiti, odloučiti se