*bezodmluvný

[bes-o- i bezo-] příd. kniž. 1. netrpící, nesnášející odmlouvání: b-á autorita (Čap.-Ch.) 2. neschop…

bezpodmětný

, bezpodmětý příd. jaz. jsoucí bez mluvnického podmětu: věty b-é jednočlenné slovesné (např. prší)

bezpodmínečný

příd. jsoucí bez podmínky, bez výhrady; bezvýhradný, naprostý: b-á poslušnost, víra; b-á kapitulace;…

*bodmo

přísl. bodnou ranou, bodnutím, bodáním: dorážet zbraní b. i sečmo; hrot sečmo nebo b. zajel do masa

†chodmo

přísl. při chůzi, v chůzi, chůzí: ch. četl (Klicp.); ne ch., nýbrž po kolenou (Kos.)

naodmítat se

dok. i ned. (koho, čeho) mnoho a často odmítat (v. na- II): naodmítala se nápadníků; n. se pochval

naodmlouvat se

dok. i ned. (komu) dopustit se, dopouštět se mnoha odmlouvání (v. na- II): n. se rodičům

neodmluvný

(*neodmluvitelný) příd. řidč. takový, kterému nelze odporovat, proti němuž nelze nic namítat, nepřip…

neodmyslitelný

příd. takový, kt. si není možno odmyslit: n-á funkce literatury v kulturním životě národů; povahové …

nepodmanitelný

příd. takový, kt. nemůže být podmaněn: n-á síla

nepodmíněný

příd. nezávislý na něj. podmínce, bezvýhradný, bezpodmínečný, naprostý, absolutní: n-é, obecně platn…

odmáčeti

ned. (3. mn. -ejí) k odmočiti: o. připáleninu

odmaďarštiti

dok. (3. mn. -í) (co) zbavit maďarského rázu: o. obec

odmaďaršťovati

ned. k odmaďarštiti

odmagnetovací

příd. určený, sloužící k odmagnetování: o. přístroj

odmagnetovati

, odmagnetisovati [-tyzo-], odmagnetizovati dok. fyz. (co) zrušit magnetický stav tělesa

odmáchati

dok. (1. j. -ám) řidč. (co) 1. mácháním odstranit: o. hleny z kapesníků 2. vymáchat: o. prádlo

*odmáchnouti

dok. (min. -chl, trp. -chnut) (co) máchnutím odehnat: odmáchl žerty rukou (Vach.)

odmala

(ps. též od mala), odmalička (ps. též od malička) přísl. od útlého věku, od dětství: o. se učit; o. …

odmanévrovati

dok. (koho, co) manévrováním odstranit: o. neúprosný čas (Nezv.)

odmanganovati

dok. (co) zbavit manganu: vod. o. vodu

odmarkýrovat

dok. div. slang. (co) markýrováním zahrát: o. svůj kompliment (Bran.)

odmaskovati

dok. 1. (koho, 4. p.) zbavit masky; demaskovat: o půlnoci se všichni odmaskovali 2. (koho, co) ukáza…

odmaskovávati

ned. k odmaskovati; demaskovat: o. pikle reakce

odmastiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -sť, -sti, trp. -štěn) (co) zbavit mastnoty: o. sklo; — ned. odmašťovati

odmastňovati

ned. řidč. (co) zbavovat mastnoty; odmašťovat: o. prádlo

odmašírovat

dok. ob. expr. pochodem se vzdálit, odpochodovat, odtáhnout: vojsko odmašírovalo

odmašťovací

příd. určený, sloužící k odmašťování: o. prostředek; tech. o. vana, lázeň sloužící k odmašťování pře…

odmašťovač

, -e m. odmašťovací prostředek: o. (na mytí) nádobí

odmašťovadlo

, -a s. (2. mn. -del) tech. prostředek k chemickému odmaštění součástí před pokovováním n. jinou úpr…

odmašťovati

ned. k odmastiti; odmastňovat: o. kov

odmaterialisovati

[-zo-], odmaterializovati dok. řidč. (co) zbavit hmotnosti; odhmotnit: gotik snaží se každý materiál…

odmávati

dok. (co) 1. máváním zamítnout: odmává všecko, co se jí zrovna nehodí (Sedlm.) 2. sport. slang. mává…

odmávnouti

dok. (min. -vl, trp. -vnut) 1. (~; co) zamítavě mávnout; mávnutím odmítnout: na pozvání jen odmávl; …

odmazati

dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -maž) mazáním ubrat, částečně smazat: o. čárky; o. část nákresu

odmáznout

dok. (min. -zl, podst. -znutí) 1. máznutím ubrat, setřít, odstranit: o. čárku, konec slova 2. (min. …

odměditi

dok. (3. mn. -í) (co) zbavit mědi: hut. o. slitinu; — ned. odměďovati

odměďovač

, -e m. voj. zařízení, kterým se zbavuje vývrt hlavně mědi zbylé po obroučce střely

odměďovati

ned. k odměditi

odmechovač

, -e m. zeměd. nářadí k odmechování

odmechovati

ned. i dok. zeměd. (co) zbavovat, zbavit mechu: o. louku odmechovačem

*odmejknutí

, -í s. expr. odmítnutí, odbytí: z o. sobě nedělal pranic (Ner.)

odměk

, -u m. nář. obleva: po zimách nastal o. (Svět.)

*odměknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) stát se měkčím, poněkud změknout: zem odměkla; vůle naše neodměkla (H…

odměna

, -y ž. 1. odplata, náhrada, zaplacení za něj. práci, činnost, jednání: o. za práci přes čas; peněži…

odměnitel

v. odměňovatel

odměnitelný

příd. řidč. takový, kt. může být odměněn: o. návrh

odměniti

dok. (3. mn. -í) (koho, co čím: †komu co, zač) dát někomu něco za odměnu, odplatit něco něčím: o. ně…

†odměnný

příd. k odměna: o-á kniha (Jir.)

odměňovací

příd. týkající se odměňování: o. směrnice

odměňovatel

(†odměnitel Třeb.), -e m. (odměňovatelka, †odměnitelka, -y ž.) kdo odměňuje: o. umění pěveckého; o-k…

odměňovati

, odměňovati se ned. k odměniti, odměniti se: vzpomněl, jak strýc jej za dobré vysvědčení odměňoval

odměr

, -u m. zast. odměření, vyměření: kreslířka nemá správného o-u okem (Krásn.); voj. o. děla, kulometu…

*odměra

, -y ž. odměření, odměřování: znělo chrápání pravidelně jako jediná o. noci (Opol.)

*odměrek

, -rku m. (6. mn. -rcích) odměřené množství něčeho, odmírka: o. masa (Jah.)

odměrka

, -y ž. (2. mn. -rek) odb. nádoba, přístroj k odměřování kapalin n. sypkých hmot

odměrný

příd. týkající se měření, odměřování: tech. o-á nádoba, nádrž, o. válec sloužící k odměřování množst…

odměrový

příd. k odměr: voj. o-é řídidlo děla sloužící k udělení odměru hlavni

odměřený

příd. 1. v stejných intervalech se opakující; přesný, pravidelný: o. krok; o-é bití hodin 2. v malém…

odměřiti

dok. (3. mn. -í) (co) 1. měřením určit, stanovit, vymezit, oddělit: o. dvacet kroků; o. půl litru ml…

odměřovací

příd. určený, sloužící k odměřování: tech. o. přístroj

odměřovač

, -e m. tech. odměřovací přístroj: o. obilí; automatický o. mléka

odměřovati

ned. k odměřiti: tikot hodin odměřuje čas; o. pivo; – o. vzdálenost

odmésti

dok. (1. j. -metu, rozk. -meť, min. -metl, trp. -meten) (co) 1. metením odstranit, odklidit: o. sníh…

odměšek

, -šku m. (6. mn. -šcích) výměšek (biol.)

odměšovací

příd. vyměšovací (biol.)

odměšovati

ned. vyměšovati (biol.)

*odměšťáčtěti

dok. (3. mn. -ějí) pozbýt měšťáckého rázu (Šal.)

*odměšťáčtiti

dok. (3. mn. -í) (co) zbavit měšťáckého rázu

odměštiti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) zbavit městského rázu: o. kulturu

odměšťovati

ned. k odměštiti

odmetati

ned. (co) 1. k odmésti 1: o. napadané listí 2. též odmítati (zř. dok.) kniž. (co) k odmésti 2; odhaz…

*odmetnouti

dok. (min. -tl, trp. -tnut) (co) odhodit, odvrhnout, odmetat 2, odmést 2: odmetni zbraň (Hol.)

odmílati

(*odemílati Ner.) ned. k odemlíti: řeka odmílá kus skalnatého břehu (Čech); – expr. o. (modlitbu) (R…

odmilitarisovati

[-zo-], odmilitarizovati dok. (co) zbavit militarismu: o. výchovu; o. Německo; odmilitarizované územ…

*odmílka

, -y ž. (2. mn. -lek) odemletý kus něčeho (Ner.)

odmilovati

(koho, co), odmilovati se (~; od koho, čeho) dok. řidč. přestat milovat (op. zamilovat, zamilovat se…

odmilovávati (se)

ned. k odmilovati (se)

odminovati

dok. (co) zbavit min: o. cestu

†odmírati

ned. k odemříti 2, odumírat: již mu odmírajíc ruka klesla (Heyd.)

odmírka

, -y ž. (2. mn. -rek) řidč. odměřené množství, dávka něčeho; mírka 2: o. dukátů (Hol.); pít, vařit n…

†odmísiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -mis, trp. -šen) (co) oddělit: báje se skutečností tak sloučena jest, že nelz…

odmítací

příd. odmítající I, II 1. řidč. odmítavý: o. posunek (Zey.) 2. odhazující: zeměd. o. buben mlátičky

*odmítač

, -e m. (*odmítačka, -y ž., Vodák) kdo něco odmítá, odpůrce: o. novodobé skeptické filosofie (Pražák…

odmítati

I ned. k odmítnouti: o. účast; o. uznat chybu; – o. dar; o. podávanou ruku; – o. námitky, obvinění; …

odmítati

II v. odmetati 2

odmítavý

příd. k odmítati: o-é stanovisko; o-á odpověď (op. kladná); o-á kritika (op. příznivá); o. posunek; …

*odmítka

, -y ž. (2. mn. -tek) odmítnutí: pronášel své o-y (Třeb.)

odmítnouti

dok. (min. -tl, trp. -tnut) 1. (co: s inf.) projevit rozhodnutí neučinit, neposkytnout něco žádaného…

odmlada

(ps. též od mlada) přísl. od mládí: o. trpěl nervovou chorobou

odmladek

, -dku m. (6. mn. -dcích) zahr. odnož vyrostlá z kořene stromu: o. višně

odmladkový

příd. k odmladek: o-é višně

odmlčeti se

dok. (3. mn. -í) ustat (zprav. na chvíli, na něj. dobu) v řeči, zpěvu ap.; z mlknout: řečník se odml…

odmlčívati se

v. odmlčovati se

*odmlčka

, -y ž. (2. mn. -ček) odmlčení, odmlka: po malé o-čce řekl (Štech)

odmlčovati se

(*odmlčívati se R. Svob.) ned. k odmlčeti se; zmlkat: odpovídal volně, chvílemi se odmlčuje

*odmlk

, -u m. (6. mn. -cích) odmlčení: nastal o. (Lid. nov.)

odmlka

, -y ž. kniž. odmlčení, přestávka (zprav. v řeči): malá, krátká o.; účinná o. v přednesu; o. v rozhl…

odmlkati se

, odmlkávati se ned. řidč. k odmlknouti se: odmlkám se a bývám nejnemluvnějším ze společnosti (Arb.)…

odmlklý

příd. řidč. takový, kt. se odmlčel; zmlklý: ležel, zcela náhle o., se zavřenýma očima (Šrám.); → pří…

odmlknouti se

dok. (min. -kl, -knul, -kla, podst. -knutí) řidč. odmlčet se, zmlknout: musila vypravovati, ač někol…

odmlouvačný

příd. často, rád odmlouvající; odmlouvavý, prostořeký, hubatý 1: byl vzpurný a o.

odmlouvati

ned. 1. (komu, ~) vyslovovat námitku, nesouhlas s něčím, odporovat (obyč. nevhodně až drze); ohrazov…

odmlouvavý

příd. k odmlouvati, často, rád odmlouvající: o-é děvče; → přísl. *odmlouvavě: o. rozkládal rukama (P…

odmluva

, -y ž. námitka, nesouhlas, odpor vyslovený obyč. nevhodně až drze; odmlouvání: poslechnout bez o-y;…

odmluviti

dok. (3. mn. -í) 1. řidč. k odmlouvati 1, zast. k 3: neodmluvila (mu) ani slovem, ani slova; – nedal…

odmlžiti

dok. (3. mn. -í) tech. (co; ~) odstranit mlhu, páru (z něčeho): o. vzduch; o. v prádelně

odmlžovací

příd. určený, sloužící k odmlžování: tech. o. zařízení (v průmyslových provozovnách) odstraňující pá…

odmlžovati

ned. tech. k odmlžiti: o. vzduch; o. v kuchyni

odmocněnec

, -nce m. (4. j. -nce, 1. mn. -nci, -nce) mat. číslo odmocňované; základ odmocniny

odmocnina

, -y ž. mat. číslo, kt. vzniká odmocněním: (druhá) o. z 25 je 5; třetí o. ze 125 je 5

odmocnitel

, -e m. (4. j. -e, 1. mn. -é, -e) mat. číslo, kterým se odmocňuje; exponent odmocniny

odmocniti

dok. (3. mn. -í) (co) mat. o. číslo číslem nalézt číslo, kt. umocněno odmocnitelem dává odmocněnce;

odmocnítko

, -a s. (mn. 2. -tek, 6. -ách) mat. znak (symbol) pro odmocňování

odmocňovati

ned. k odmocniti: mat. o. číslo číslem; přen. kniž. (co) zeslabovat, zmenšovat: o. tragiku; o. poezi…

odmočiti

dok. (3. mn. -í) (co) máčením, vlhčením oddělit, uvolnit: o. náplast; — odmočiti se dok. máčením se …

odmodliti

dok. (3. mn. -í) řidč. (co) (podle náb. představ) modlením zahnat; modlením odčinit: smrti neuteče (…

*odmokati

ned. k odmoknouti: nátěr odmoká

*odmoknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) vlhkem se oddělit, odmočit se: krása odmokla by z tváří (slzami) (Ner…

odmontovati

dok. (co) oddělit něco přimontovaného: o. kolo, mikrofon, motor

odmontovávati

ned. k odmontovati: o. motor

odmořiti

dok. (3. mn. -í) (co) odb. zbavit zamoření otravnými n. jinak škodlivými (např. radioaktivními) látk…

odmořovati

ned. k odmořiti: odb. o. prostor zasažený yperitem; o. potraviny

odmotati

dok. (1. j. -ám) (co) sejmout, odstranit motáním (něco namotaného): o. nit z cívky odvinout; — odmot…

odmotávati

ned. k odmotati: o. provázek s balíku

odmraziti

dok. (3. mn. -í, rozk. -mraz, trp. -zen) 1. tech. (co) zbavit námrazy: o. venkovní vedení 2. řidč. (…

odmrazovací

příd. tech. určený, sloužící k odmrazování: o. prostředek; o. zařízení

odmrazovač

, -e m. tech. odmrazovací zařízení: o. křídel letadla; o. vozovky

odmrazovati

ned. k odmraziti 1: tech. o. sklo

odmrsk

, -u m. (6. mn. -cích) horn. odžilek

odmrštiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -mršti, -mrštěte, řidč. -mršť, -mršťte) 1. (co, koho) (prudce) odhodit, odstr…

odmršťovati

ned. k odmrštiti: plyn po výbuchu odmršťuje střepiny; – o. žadatele; – o. prosby

odmudrovati

dok. (co) ob., často hanl. mudrováním odbýt, odstranit, vyřídit: o. to nelze (Čech); (návrh) není od…

odmumlati

dok. (1. j. -ám) řidč. (co) mumlavě odříkat: o. modlitbu

*odmužštiti

dok. (3. mn. -í) (koho, co) zbavit mužského rázu (Šal.)

odmykati

, řidč. odemykati ned. k odemknouti: o. zámek; o. dveře; přen. o. povahy, tajemství objevovat, pozná…

odmysliti

, odmysleti dok. (3. mn. -í, rozk. -mysli, min. -slil, -slel, trp. -šlen) (co, *koho) při přemýšlení…

odmýšleti

ned. (3. mn. -ejí) k odmysliti: o. si ze světa vše živoucí; nemusit si nic o. ze svých dojmů

podemílati

, podmílati (*podemlívati Svět.) ned. k podemlíti: proud podemílal, podmílal břehy; přen. p. základy…

podmáčeti

ned. (3. mn. -ejí) (co) k podmočiti

podmalba

, -y ž. (2. mn. -leb) výtv. 1. podmalování 2. první vrstva malby na podkladě

podmalovati

dok. 1. (co čím) opatřit dole, níže malbou něčeho; podkreslit 1: p. si oči; p. bílou zeď domku tmavý…

podmalovávati

ned. k podmalovati: p. oči tmavým líčidlem; vzorky na látce podmalovávané pastelovými barvami; – výt…

†podmámiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -mam) (koho, 4. p.) omámit: p. někoho očima (Jir.)

podmanitel

(*podmaňovatel Kun.), -e m. (podmanitelka, *podmaňovatelka, -y ž.) 1. kdo si výbojem podmaňuje n. po…

podmanitelský

(*podmaňovatelský) příd. k podmanitel; dobyvatelský, výbojný, uchvatitelský: p. národ, vojevůdce; mí…

*podmanitelství

, -í s. úsilí, snaha podmaňovat, podmanit, dobyvatelství: p. dobyvatelů; – expr. rys hrubého p.

podmaniti

dok. (3. mn. -í) kniž. 1. (koho, co) násilím, mocí, zvláště vojenskou, uvést v poslušenství, v závis…

podmanivý

příd. kniž. k podmaniti 1. schopný podmanit, cele zaujmout; působivý, okouzlující: p. řečník; p-á dí…

podmaňovací

příd. řidč. sloužící k podmaňování: p. a výbojné plány; p. politika (Právo l.)

podmaňovatel

, podmaňovatel- v. podmanit-

podmaňovati

ned. kniž. k podmaniti: p. (si) národy; – dívky (si) podmaňují chlapce; podmaňnjící osobnost; – myšl…

podmaršálek

, -lka (mn. 1. -lkové, -lci, 6. -lcích), podmaršál, -a (1. mn. -ové) m. voj. a hist. (v někt. armádá…

podmáselník

, podmáslík, -u, podmáslák, -a m., podmáslenka, -y ž. nář. podmásník

podmáslí

, -í s. tekutina zbylá po stlučení másla: pít p.; brambory s p-m; ♦ táta se mu v p. utopil (Čel.) má…

podmáslový

příd. řidč. k podmáslí: p-á polévka

podmásnice

, -e ž. nář. máselnice 1 (Jir.)

podmásník

, -u m. (6. j. -u, 6. mn. -cích) suchohřib kožák (bot.), poddoubník; → zdrob. podmásníček, -čku m. (

podmastiti

dok. (3. mn. -í, rozk. -sť, -sti, trp. -štěn) (co, co čím) omastit vespod, odspodu: p. buchty (másle…

podmašťovati

ned. k podmastiti: p. palačinky

podmazánka

(*podmazávka Řez.), -y ž. (2. mn. -nek, -vek) řidč. expr. úplatek: přijímat p-y (Bass)

podmazati

(1. j. -žu, -ži, rozk. -maž), řidč. podmáznouti (min. -zl, trp. -znut) dok. 1. (co; co čím) namazat,…

podmazávati

, řidč. podmazovati ned. k podmazati, podmáznouti: p. bramborové placky sádlem; – ob. expr. marně se…

podmazávka

v. podmazánka

podmáznouti

, podmazovati v. podmazati a podmazávati

podměrečný

, podměrný příd. takový, kt. nemá náležitou míru, je pod míru: ryb. p-ečná ryba nedosahující délky z…

podmésti

dok. (1. j. -metu, rozk. -meť, min. -metl, trp. -meten) (koho, 4. p.) zamést pod někým: nepodmeť ji,…

podměstí

, -í s. zast. a nář. předměstí (Jir. aj.)

podměstský

příd. zast. a nář. předměstský: p-é chalupy; — zpodst. podměstský, -ého m. obyvatel podměstí: p-tští…

podmet

, -u m. (6. j. -u) 1. včel. vymetení mrtvých včel a nečistoty ze dna úlu 2. těl. (při cvičení na nář…

podmět

, -u m. (6. j. -u, -ě) 1. jaz. základní větný člen (souvztažný s přísudkem) vyjadřující původce n. n…

podmeták

, -u m. (6. mn. -cích) včel. oddělení pod plodiskem

podmetati

ned. (1. j. -ám) 1. k podmésti: p. sedící; včel. p. včelstva, úl 2. zeměd. zř. (co; ~) podmítat: rad…

podmetmo

přísl. těl. podmetem

podmětný

příd. 1. k podmět 1: jaz. p-á věta závislá věta vyjadřující podmět věty řídící †2. subjektivní (Pal.…

podmětový

příd. k podmět: jaz. p-á část věty obsahující podmět; řidč. p-é sloveso bezpředmětové, intranzitivní…

*podmezí

, -í s. (Pech.), *podmezek, -zku m. (6. mn. -zcích) (Staš.) místo pod mezí

podmílati

v. podemílati

podmínečný

příd. takový, kt. platí za jistých podmínek: p. slib; nepodmínečné prohlášení bez podmínek; p. trest…

podmíněný

příd. kniž. takový, kt. je něčím podmíněn: jednostranný, p. závěr hypotetický; práv. p-é odsouzení p…

podmíniti

dok. (3. mn. -í, rozk. -miň) (co) (zprav. ve spoj. být podmíněn čím) kniž. učinit závislým na něj. o…

podmínka

, -y ž. (2. mn. -nek) 1. nutný předpoklad pro splnění, uchování n. existenci něčeho: p-y příměří, mí…

podmínkový

příd. k podmínka: jaz. p-á věta vedlejší věta příslovečná vyjadřující podmínku, za níž může nastat d…

podmiňovací

příd. jaz. p. způsob kt. vyjadřuje děj možný n. podmíněný n. kladený jako podmínka n. přání (např. š…

podminovati

dok. (co) zřídit pod něčím podkop s náloží trhavin: p. most; podminovaná tovární budova; přen. p. pr…

podmiňovati

ned. kniž. k podmíniti: důvěra podmiňuje dobré přátelství; to podmiňuje úspěch

podminovávati

ned. k podminovati: p. ve válce důležité průmyslové objekty; přen. p. sabotáží základy socialistické…

podmistr

, -a m. poněk. zast. zástupce mistra: tovární p.

podmítací

příd. sloužící k podmítání: zeměd. p. pluh pro mělkou orbu, podmítač

podmítač

, -e m. zeměd. podmítací pluh

podmítati

ned. zeměd. (co; ~) provádět podmítku ○ předp. z-, za-; — dok. podmítnouti

podmítka

, -y ž. (2. mn. -tek) zeměd. mělká orba ihned po posečení

podmítkový

příd. k podmítka: zeměd. p. pluh

podmítnouti

dok. (min. -tl, trp. -tnut) zeměd. k podmítati ○ předp. z-

podmnožina

, -y ž. mat. část množiny

podmočiti

dok. (3. mn. -í) (co) vespod, odspodu namočit: zeměd. přivést do půdy vlhkost spodnějšími vrstvami;

*podmodralý

příd. zespodu namodralý: p-é pruhy mráčků (Jahn); oči zapadlé a p-é (Hol.)

podmok

, -u m. (6. mn. -cích) zeměd. závlaha podmáčením: p. z brázd

podmokati

ned. řidč. k podmoknouti: z vody potoka podmokají základy domků

Podmokly

, -kel m. pomn. (6. -ech, -ích) jm. několika obcí v Čechách; podmokelský příd.

podmoklý

příd. takový, kt. podmokl: p-á louka

podmoknouti

dok. (min. -kl, podst. -knutí) řidč. vespod, odspodu navlhnout, prosáknout vodou: stavení podmoklo

podmokový

příd. zeměd. k podmok: p-é zavlažování podmokem

podmol

, -u m. (6. j. -u) řidč. místo podemleté vodou: rybář již každý p. prozkoumal (Lum.)

*podmoří

, -í s. místo, prostor pod mořskou hladinou, mořská hlubina: perla z p. (Slád.)

podmořský

příd. jsoucí pod mořem: p-é prostory; p. kabel; p. člun schopný plavby i pod hladinou, ponorka; p-á …

*podmostí

, -í s. místo, prostor pod mostem (Bass)

podmostní

příd. řidč. jsoucí pod mostem: p. prostor

podmračený

příd. 1. zamračený, nevrlý, mrzutý, nevlídný: p. stařec; p-á tvář 2. pošmourný, pochmurný, nejasný, …

*podmračí

, -í s. šero (Neum.)

podmračiti

dok. (3. mn. -í) expr. (co) trochu zamračit; zachmuřit, zakabonit: p. čelo, tvář; — podmračiti se do…

podmračno

, -a s. zamračená obloha; mračné, pošmourné počasí: letadlo v p-u téměř neviditelné; – po několikade…

podmračný

příd. 1. pošmourný, pochmurný, nejasný: p. den; p-é léto 2. řidč. podmračený 1: p-á stařena; p-á tvá…

podmračovati se

ned. řidč. expr. k podmračiti se 1; mračit se: podmračuje se a nepromluví kloudného slova (Svatoš);

*podmrak

, -u m. podmračno: měsíc vyšel z p-u, – den povleklý slabým p-em (J. Čap.)

podmrvka

, -y ž. (2. mn. -vek) kapraď se zpeřenými listy, na rubu pokrytými rezavými výtrusnicemi; bot. rod N…

podmyslivec

, -vce m. (v bývalé rak.-uher. armádě) nejnižší poddůstojník u myslivců

*podmýti

dok. (1. j. -myji, rozk. -myj, nik. -mej, min. -myl, trp. -myt) (co) podemlít, podplavit: kalino, pr…

*podmývati

ned. k podmýti: v lese mech se bořil, vody podmývaly, tráva rostla (Klost.)

turbodmychadlo

, -a s. (2. mn. -del) tech. rotační dmychadlo

zodmykati

[s-o- i zo-], řidč. zodemykati dok. (co) postupně odemknout: z. všechny zámky, dveře

*zpodmíniti

dok. (3. mn. -í, rozk. -miň) kniž. (co čím) podmínit: všechno je do sebe zaklesnuto a sebou zpodmíně…

zpodmítati

dok. řidč. (co) postupně podmítnout: z. všechna strniště (Boj.)

*zpodmítnouti

dok. (min. -tl, trp. -tnut) řidč. (co) (úplně) podmítnout: z. strnisko (Zeměd. nov.)