odmítnouti dok. (min. -tl, trp. -tnut) 1. (co: s inf.) projevit rozhodnutí neučinit, neposkytnout něco žádaného; odepřít: o. pomoc příteli; o. odpověď; o. se podřídit; o. platit 2. (co; ~) projevit rozhodnutí nepřijmout něco nabízeného; nepřijmout něco nabízeného: o. pomoc přátel; o. odměnu; o. potravu; o. díky; zast. o. od sebe pomoc (Pfleg.) 3. (co) prohlásit za nesprávné; zavrhnout, zamítnout, neschválit: o. obvinění; o. idealistické názory; o. něčí jednání; kritika odmítla knihu; zast. o. od sebe podezření (Svob.) 4. (koho, 4. p.) dát někomu zápornou odpověď na jeho žádost, nabídku ap.; odmrštit, odbýt, oslyšet: o. tanečníka; odmítnutý nápadník; o. žadatele o místo 5. (co) nevyhovět něčemu (žádosti ap.); zamítnout: o. něčí prosbu, žádost; o. návrh, pozvání; — ned. odmítati