odnášeti ned. (3. mn. -ejí) 1. k odnésti 1-4: olampu; o. se stolu sklízet; odnášela dítě v náručí do postýlky; vlak nás odnáší do hor odváží; – nejen že rodičům nic nedala, sama z domova živobytí odnášela; povodeň odnáší půdu; přen. vítr odnášel jeho slova; – o. si pěkné dojmy, útěchu, poučení; – o. něčí hněv; odnáší to vždycky za někoho jiného †2. (co k čemu) uvádět ve vztah, vztahovat: jim děkoval za zvyk o. všecko ku vztahům fyzického života (Vrchl.); — odnášeti se ned. k odnésti se *1. expr. odcházet, vzdalovat se: odnášel se do statku (V. Mrš.) †2. (od čeho) lišit se, vyjímat se: (od osmahlých tváří) hladké čelo mramorovou bělostí se odnášelo (Kos.) 3. poněk. zast. kniž. (k čemu) být ve vztahu; vztahovat se, týkat se (čeho): naše vzpomínky se budou často o. k vám (Mart.); sem odnášely se jeho studie (V. Mrš.) ○ předp. po-; → nás. odnášívati, odnášívati se