odpůrce, -e m. (5. j. -ce) (odpůrkyně, -ě ž., 2. mn. -yň, -yní) kdo nesouhlasí, staví se na odpor; protivník, nepřítel, sok, soupeř: nebezpečný, zarytý o.; o. pokroku; rozhodný o. zlořádů; politický, ideologický o.; duchaplná o-yně; práv. účastník sporného řízení v poměru k druhému účastníku; ten z účastníků řízení, kt. odporuje návrhům navrhovatele (op. navrhovatel)