odpadlík, -a m. (6. mn. -cích) (řidč. odpadlice, -e ž.) 1. círk. kdo se zřekl víry, příslušnosti k církvi; apostata (kniž.): o. od katolické víry; o. od učení táborského (Jir.); o. pravé víry (Vrchl.) 2. řidč. kdo se odrodil svému národu n. něj. celku vůbec; odrodilec, renegát, odštěpenec: o-i rodu slovanského (Pal.) 3. řidč. kdo opustil, zradil něj. zásady, něj. smýšlení vůbec: o. pravdy (Čech); o. od impresionismu (Matějček); → expr. zdrob. *odpadlíček, -čka m. (Ner.)