odpočívati ned. 1. (řidč. též odpočívati si) k odpočinouti si; hovět si, oddechovat si: o. po práci; o. po dlouhém pochodu; o. (si) ve stínu stromů; o. (si) od práce; při stoupání odpočívá za každým druhým krokem; tovaryši na herberku si odpočívali (Jir.); přen. o. na vavřínech po něj. úspěchu přestat (na čas n. trvale) být činný: země v zimě odpočívá; jabloň každým druhým rokem odpočívá nenese plody 2. (klidně) spočívat, ležet: nemocný odpočívá na lůžku; její upracované ruce odpočívaly na stole; odpočívají si v náručí (Hál.); euf. o. v hrobě být pohřben: odpočívej v pokoji (zbožné loučení s mrtvým) 3. (o věcech) být v klidu, nebýt v činnosti, nebýt používán; (o něj. činnosti) nebýt konán: stroje, továrny odpočívaly; – práce odpočívala; práv. právo odpočívá nemůže být (v urč. době) uplatňováno *4. kniž. (čemu) k odpočinouti, hovět: odpočíval svým údům ○ předp. pro-; → nás. odpočívávati