odpočinek, -nku m. (6. j. -u) 1. klid po práci n. jiné námaze, odpočíváni, odpočinutí; oddech: popřát o-u unavenému poutníkovi; šli celý den bez o-u; chvíle o-u; neděle je dnem o-u klidu; právo na o. po práci; dívat se do zeleně, to je o. pro oči; aktivní o. při kt. zaměníme činnost (např. duševní práci za tělesnou), ust. spoj. euf. uložit někoho k věčnému o-u pohřbít 2. (dř.) stav zaměstnance, kt. již nevykonává pro stáří své povolání; výslužba, penze: odejít na o.; dočasný, trvalý o.; žil na o-u u své dcery