odpočinouti si (†odpočinouti, ob. odpočnout (si)) dok. (1. j. -činu, ob. -čnu, rozk. -čiň, ob. -čni, min. -činul, -čal, trp. -činut, -čat) oddat se klidu, nečinnosti (popř. změnit činnost) pro zotavení z únavy po něj. námaze; oddechnout si, pohovět si: jsi unaven, jdi si o.; o. si po těžké práci, po dlouhé cestě; v muzice si odpočine (Jir.); o. si od trampot; pocit odpočinutí a zotavení; rád bych odpočinul (Erb.); ob. potřebujete, abyste si trochu odpočal (Rais); zde trochu odpočneme (Něm.); můžete si chvilku odpočnout (K. Čap.); kuch. nechat těsto o. před pečením ap. něj. dobu odležet; — odpočinouti dok. kniž. (čemu, komu) poskytnout, popřát odpočinek; pohovět: o. očím, tělu; pojděme pod tuto horu, tam dětem, skotu odpočineme (Jir.); — ned. odpočívati