odpor, -u m. 1. činnost n. síla působící proti jiné činnosti n. síle; činnost n. síla stojící jiné činnosti n. síle v cestě, ztěžující, mařící, znemožňující ji: postavit se nepříteli na o.; o. nepřátelské armády; vyzývat k o-u; klást tuhý o.; o. celého národa proti nepřátelům; dal se bez o-u odvést; veškeren o. byl marný; na o. nebylo ani pomyšlení; – otevřený, skrytý, pasívní o.; setkali se s všeobecným o-em; narazili na o. celé veřejnosti; projevy o-u; duch o-u; hnutí o-u (proti okupantům); hnízdo o-u; přemáhat, lámat o.; trestat o.; jít cestou nejmenšího o-u volit v jednání, v práci ap. postup, kt. neskýtá překážek: těl. o-y úpolová cvičení; fyz. síla bránící průběhu urč. fyzikálního děje: třecí o., o. prostředí, o. proti pohybu; elektr. vlastnost hmoty bránit průchodu elektr. proudu: o. vodiče; zdánlivý o. impedance; měrný o.; součást vkládaná do elektr. obvodu, aby kladla odpor elektr. proudu, odporník, -u: regulační o.; kolíčkový, přenosný o.; tech. škodlivý o. nežádoucí, snižující výkon (zařízení) 2. odlišné mínění; nesouhlas, námitky: setkal se s o-em všech; zvedla se bouře o-u; nesnesl o-u; je bez o-u (čast. bezesporu) nejlepší z nich nepopíratelně; práv. obrana proti rozhodnutí vydanému bez projednání věci v řádném řízení: o. proti platebnímu rozkazu (v soudním řízení rozkazním); o. proti trestnímu příkazu (v příkazním řízení správním); podat o.; (dř.) vzít v o., vznést o. 3. nechuť, nelibost, ošklivost: mít, pociťovat o. k někomu, něčemu (řidč. proti někomu, něčemu) antipatii; jíst něco jen s o-em; mluvit o něčem s o-em; třást se o-em; budit o.; cítit fyzický o.; nepřekonatelný o. 4. poněk. zast. nesrovnalost, rozpor: v jeho výkladu je samý o. a protiklad; řeč plná o-ů; činy v zjevném o-u se slovy