odporný příd. 1. budící nechuť, ošklivost, odpor; protivný, nechutný, ošklivý, hnusný, ohavný, odpuzující: o-á chuť; o. pocit; o-á vyrážka; o-á podívaná; o. hmyz; o. člověk; o. smích; o-é jednání †2. stavějící se něčemu na odpor, odmítající něco, nepřátelský, protivný: narovnání mezi o-mi stranami (Jir.); lhostejné, ba o-é chování (Něm.); poslali (knížata králi) o-é listy (Pal.) jimiž vypovídali boj; o. spis polemický †3. jsoucí navzájem v nesrovnalosti, odporující si: mnoho řečí zmatených, začasté sobě o-ch (Jir.); bouře nejodpornějších pocitů (Svět.); → přísl. odporně: o. zapáchat; o. hořký; o. se šklebit; je mi o.; – zast. o. kázati proti nim (artikulům) (Jir.) odmítavě, nepřátelsky; *odporno: bylo jí o. (John); → podst. odpornost v. t.