odporovati ned. 1. (komu, čemu: v čem; ~) klást odpor (slovy), stavět se proti někomu, něčemu; vzpírat se, popírat (co), namítat, oponovat, ohrazovat se, protivit se: prudce mu odporoval; neodporovat zlému, nástrahám; v něčem jsme souhlasili, v něčem však odporovali; poslechla, nebyla zvyklá o.; "co vás to napadá?" odporoval; práv. podávat opravný prostředek proti rozhodnutí: o. výměru 2. (čemu) být v rozporu s něčím; nesrovnávat se (s čím); příčit se (op. odpovídat): takové jednání odporuje mé povaze, mým zásadám; vyhláška nesmí o. zákonu; zprávy si (navzájem) odporují