odpovídati ned. 1. k odpověděti 1-3: o. na otázky; jeden se vyptává, druhý odpovídá; odpovídej hlasitě; o. na dotazy zodpovídat dotazy; zast. odpovídej k mým otázkám (Třeb.); – o. na dopis, na nabídku; o. na pozdrav; přen. jen ozvěna mu odpovídala; – na všecky otázky odpovídal mlčením nebo pokrčením ramen; na výzvu k zastavení boje odpovídal nepřítel palbou; přen. baterie na obou stranách fronty si odpovídaly; – zast. odpovídání pánů, jež dálo se ze soukromé zášti (Wint.) ohlašování nepřátelství 2. (za koho, co; †z čeho) být za někoho, za něco odpovědný; zodpovídat; vydávat počet z něčeho: o. sám za sebe; rodiče odpovídají za děti; každý odpovídá za svou práci, za své činy; o. za pořádek, za plnění plánu; osobně o. za škodu, za ztrátu; o. celým svým majetkem; zast. mít, něco na odpovídání odpovědnost; o. ze všech hříchů (Jes.) 3. (čemu) být ve shodě, v souladu s něčím, být něčemu úměrný; souhlasit (s čím), srovnávat se, shodovat se (op. odporovat): výsledek neodpovídá vynaložené námaze; to neodpovídá našim zájmům, potřebám; takové zaměstnání neodpovídá jeho schopnostem; překlad neodpovídá plně originálu; barva rukavic odpovídá barvě šatů; čísla dokladů a účetních zápisů si musí o.; mat. o. si korespondovat, příslušet: hodnoty sobě odpovídající 4. poněk. zast. (komu) hodit se, vyhovovat, líbit se: ta úloha, to zaměstnání mu plně odpovídá; — odpovídati se (*odpovídati) ned. (z čeho; ~) vydávat počet z něčeho; ospravedlňovat se, zodpovídat se: o. se ze svého činu; o. ze všech hříchů (Jes.); o. se před soudem ○ předp. na- se, z-, z- se; → nás. odpovídávati ○ předp. z-, z- se