odpověděti (†odpovědíti Pal., Svět., Vrchl. aj.) dok. (1. j. -vím, 3. mn. -vědí, rozk. -věz, trp. -věděn) 1. (komu nač; ~: co; †k čemu) pronést odpověď; odvětit (kniž.); dát odpověď vůbec: o. (někomu) na otázku; co mi na to odpovíš?; o. (někomu) na pozdrav; o. na dotaz zodpovědět dotaz; odpověděl, že už o tom slyšel; však k tomu mi odpověz (Třeb.) – o. na dopis lístkem; o. na nabídku, na inzerát; na mnohé otázky nedovede věda ještě o.; volal, ale odpověděla mu jen ozvěna 2. (nač čím; komu) jinak než slovy dát najevo svou reakci na něco: o. (někomu) úsměvem, pokynem hlavy; na urážku odpověděl políčkem; na pokusy o snížení mezd odpovědělo dělnictvo stávkou; na útok nepřítele odpověděla vojska palbou †3. (komu: *komu co) ohlásit, opovědět nepřátelství: ihned jim odpověděl nepřátelství (Wint.) *4. (zač; z čeho) vydat počet z něčeho: však za to zítra odpovíte (Třeb.); z toho si ještě odpovíte, vy — (K. Čap.) †5. (komu) odříci, odmítnout: dívka mně odpověděla (Klicp.) ○ předp. z-; — ned. odpovídati