odpuditi dok. (3. mn. -í, trp. -zen) (koho, co) vzdálit od sebe odehnáním n. vzbuzením odporu; zapudit, odehnat, zahnat: prosebnici odpudili od svého prahu; odpudil myšlenku sotva vznikající; svým jednáním ho ještě více od sebe odpudila; — ned. odpuzovati