odpudivý, řidč. odpudlivý příd. k odpuditi 1. řidč. vzdalující odháněním, odmítáním; odmítavý: ledové o-é chování; lidé nepřátelští, skorem o-liví (Ben.); o-á moc (Her.); fyz. o-á síla působící vzájemné oddálení dvou těles n. částic odpudivost 2. odpuzující (bezděkým vzbuzováním odporu), odporný, hnusný, nepříjemný (op. přitažlivý): o-é vzezření, mentorování; o-é vlastnosti; o-livé nectnosti (Slád.); → přísl. odpudivě, řidč. odpudlivě: chovat se, působit o.; o. chladný; → podst. odpudivost, odpudlivost, -i ž.: o. tváře, celého zjevu; fyz. odpudivá síla