odpuzovati ned. 1. k odpuditi: odpuzovala ho hněvivě od sebe (Jir.); přejel rukou čelo, jako by odpuzoval nepříjemnou myšlenku odháněl, zaháněl; ionty se stejným nábojem se odpuzují 2. (koho, 4. p.; ~) vzbuzovat v někom nepříjemný pocit, nechuť, odpor: velkoměsto ho hlukem odpuzovalo; některé její vlastnosti vábily, jiné odpuzovaly; odpuzující zevnějšek odpudivý; → nás. odpuzovávati