odraz, -u m. (6. j. -u, řidč. -e) 1. náraz, opření uvádějící něco, někoho v pohyb n. způsobující změnu směru něj. pohybu; odražení: o. celou hranou brusle; pádným rozmachem i neméně silným o-em (mečů) (Jir.); sport., těl. skok s o-em; fyz. změna směru pohybujícího se tělesa po dopadu na jiné těleso 2. světelný n. zvukový jev vzniklý odražením světla n. zvuku: růžový o. zapadajícího slunce na oknech n. odlesk; o. měsíce v řece obraz; o. volání ve skalách ozvěna; přen. o. jeho slávy padal na celou rodinu; fyz. změna směru šíření mechanických n. elektromagnetických vln po dopadu na rozhraní dvou prostředí; reflexe: o. zvuku, světla, rádiových vln; úhel o-u sevřený směrem dráhy po odrazu s tzv. kolmicí dopadu 3. ohlas, odezva, výraz, vyjádření, zachycení, projev: věrný o. doby v uměleckém díle; vědomí je o-em bytí; o. dění v myslích lidí; řečník sledoval o. své řeči v tvářích posluchačů; filos. teorie o-u pojímající vědomí individuální i společenské jako produkt (odraz) objektivní skutečnosti schopný zpětného působení na ni (součást marxistického světového názoru) 4. hud. druh melodické ozdoby, při níž zazní tón následující těžké doby taktové již na předchozí dobu lehkou