odskočiti dok. (3. mn. -í) 1. skokem se vzdálit stranou n. nazad; uskočit: o. za strom, za roh; odskočili od sebe; leknutím až odskočil; o. mrštně, bleskurychle; přen. kam jsem odskočil od života děvčátek (Herb.) odbočil v řeči 2. odskočiti (si) expr. na krátkou dobu se vzdálit, odejít; odběhnout: o. (si) do kuchyně, domů; o. si zatelefonovat, nakoupit; o. si pro noviny; o. si na minutku 3. náhle a prudce se od něčeho oddělit; odletět: víko odskočilo po první ráně; obruč praskla a odskočila 4. po nárazu, dopadu se odrazit: sekera narazila na kámen a odskočila ○ předp. po-; — ned. odskakovati