odsouditi dok. (3. mn. -í, rozk. -suď, trp. -zen) 1. (koho, 4. p.; koho k čemu, nač, kam; †čeho) soudním rozsudkem uznat vinným a určit trest: byl odsouzen pro velezradu; o. zločince do žaláře; o. k smrti, na smrt, k dvaceti letům (žaláře), k pokutě; zast. odsoudil kníže Horymíra hrdla (Jir.) k ztrátě hrdla, k smrti; práv. o. k trestu odnětí svobody na deset let; podmíněné odsouzení 2. (koho, co) nepříznivě, odmítavě posoudit, projevit ostrý nesouhlas s někým, něčím; zavrhnout, zatratit: celý svět útočníka odsoudil; kritika neprávem odsoudila jeho básnické dílo; slova odsouzení za nepěkné jednání; příkré odsouzení; zast. chcete mne o. za nehodného lásky (Svět.) 3. poněk. kniž. (koho, co k čemu) donutit, určit k něčemu nepříjemnému: jeho nemoc ho odsoudila k živoření; plány už předem odsouzené (k tomu), aby zůstaly jen na papíře; byl odsouzen ke všemu mlčet musil mlčet; — ned. odsuzovati, odsouzeti