odstoupiti (3. mn. -í, rozk. -stup, min. -pil, trp. -pen), poněk. zast. a řidč. odstoupnouti (min. -pl, trp. -pnut) dok. 1. udělat krok n. několik kroků směrem od něčeho, někoho; ustoupit, poodejít: o. o krok dozadu; odstoupl stranou (Zey.); odstoupil, aby udělal místo; odstoupili od sebe; kniž. odstup, satane (za řec. apage satanas), přen. nepokoušej 2. (~; z čeho) vzdát se (úřadu, funkce ap.); podat demisi, poděkovat se: ministr odstoupil (z úřadu) abdikoval: vláda odstoupila; ty, králi, jsi odstoupil z vladaření (Vanč.); ministerstvo odstouplo (Naše d.) 3. (od čeho) upustit (od něčeho zamýšleného ap.): o. od zkoušky; o. od koupě zanechat jí; nechtěl o. od svého stanoviska; práv. o. od smlouvy odvolat svůj závazek z ní vyplývající, než začne být plněna (a tím ji zbavit platnosti) 4. kniž. (od čeho; †čeho) přestat být vyznavačem, stoupencem něčeho; zříci se, odříci se (čeho): lidé naši od pohanství jsou odstoupili (Vanč,); chceš o. bludů papeženských? (Čech) 5. kniž. (od koho, čeho) přestat přátelsky při někom stát; opustit (vůbec) (koho): odprošovala ho, že od něho odstoupila (Vach.); přen. horečka nechtěla od ní o. (Svět.) u ní pominout 6. (co komu) vzdát se něčeho ve prospěch někoho; přenechat, přepustit, postoupit, odevzdat: o. hospodářství synovi; o. pozemky za malou náhradu; o. pohraniční území; ustupujem, bychom odstoupli místo (Mach.) ○ předp. po-; — ned. odstupovati