odstup, -u m. (6. j. -u) 1. řidč. odstoupení; odchod, ústup: nástup a o. (Vach.); signál k o-u; čestný o. (z činnosti); zast. tajní evangelíci ohlásili svůj o. (Jir.) vystoupení (z církve); geol. o. moře pozvolný ústup moře z pevniny, regrese 2. místní n. časová vzdálenost; distance, mezera: o. na dva kroky; pozorovat obraz z o-u; tabule s nápisy umístěné v stejných o-ech podél silnice; přen. o. mezi myšlenkou a skutečností; – pro posouzení události je třeba o-u; oceňovat něco z o-u několika let; rány se ozývaly v krátkých o-ech intervalech 3. odměřenost ve vztahu mezi lidmi; zdrženlivost: přiměřený o. mezi rodiči a dětmi, učitelem a žáky; zachovávat, udržovat o.; říci něco s o-em odměřeně, chladně 4. (čeho; z čeho; od čeho) odstoupení, postoupení, vzdání se: nucený o. území; o. statku; o. z práv; práv. řidč. o. od smlouvy odstoupen