odtáhnouti dok. (min. -hl, trp. -tažen, přech. min. -táhnuv, zast. -táh) 1. (co, *koho) táhnutím oddálit; odvléci: odtáhl ruku, jako by se spálil; o. závoru odstrčit; o. závěs odsunout; nemohl vstát, museli ho o. 2. (též †odtíhnouti Třeb.) hromadně se hnout z místa, ve velkém počtu se vzdálit, odejít, odletět ap.: vojsko odtáhlo; Hannibal odtáhl; stádo zvěře odtáhlo; ptáci odtáhli na jih; mračna odtáhla 3. ob. hanl. odklidit se, odejít (často s hanbou, s nepořízenou ap.): zvědavci už odtáhli; statkář musil o žebrácké holi ze zámku o. (Vrchl.); o. s nepořízenou †4. (co) ubrat, odečíst, srazit: o. čtvrtci ovsa na deputátě (Havl.) †5. (co) abstrahovat: teorie odtažená od ostatních jevů jazykových (Polívka) †6. odložit: odtáhnutí sněmu (Pal.) 7. cukr. (co) odebrat (surovou šťávu) z difuzéru do odměrky; tech. odvést (plyny n. výpary) tahem v potrubí n. v komíně; — odtáhnouti se dok. 1. (od koho, čeho) oddálit se (s úmyslem stranit se, často pohrdavě): děvčata se od společnosti sedící u stolu odtáhla; přen. český svět se odtáhl od Vídně; o. se od práce vyhnout se jí 2. nář. (s čím; čím) zpozdit se, zdržet se s něčím: (přadleny a dračky) odtáhly se s ní (s dlouhou nocí) letos proti jiným rokům o mnoho neděl (Svět.) ○ předp. po-; — ned. odtahovati, odtahovati se